Něco o saluce

9. března 2008 v 9:14 | sabrinab |  Saluka
ZEMĚ PŮVODU: Střední východ, patronát FCI
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO STANDARDU: 10.12.1996
URČENÍ: Lovecký, dostihový a coursingový chrt
KLASIFIKACE FCI: Skupina 10 - chrti, sekce 1 Bez zkoušky z výkonu, dostihová licence
KRÁTKÝ HISTORICKÝ SOUHRN: Saluki je pravděpodobně jedním z nejstarších domestikovaných plemen psů, což dokladují archeologické nálezy soch z epochy sumerské říše (7000 - 6000 př.n.l.) a obrazy psů podobných greyhoundům s dlouhou srstí na uších, ocasu a končetinách v egyptských hrobech (2100 př.n.l.). Historicky není nijak doloženo, ale je pravděpodobné, že název saluki pochází ze jména královské rodiny Seleukidů, jejichž obrovská říše se v letech 300-50 př.n.l. rozkládala od Hindu až po Střední moře. Tito králové údajně podporovali chov psů s třásněmi dlouhé srsti. Tehdejší intenzivní provoz karavan se zasloužil o rozšíření plemene v celé říši, což nejlépe vysvětluje dnešní obrovskou oblast rozšíření saluki na celém Středním východě (od Anatolie po Persii, od oblastí kolem Kaspického moře až po Arabský poloostrov). Je přirozené, že se v tak obrovské oblasti rozšíření vyvinuly podle vlastností půdy a lovené zvěře různé typy, jež se navzájem liší velikostí i délkou a hustotou praporců.
CLICK CELÁ ČLÁNEK

První saluki byly importovány do Anglie v roce 1840 a pod názvem perský chrt byly vystaveny jako kuriozita v zoologické zahradě v Regent's Parku. První standard byl v Anglii redigován v roce 1923 anglickým Kennel Clubem a v roce 1927 americkým American Kennel Club.
CELKOVÝ VZHLED: Elegantní pes mírně obdélníkového rámce, jehož souměrný vzhled svědčí o síle a pohyblivosti, která mu umožňuje rychlý, obratný a vytrvalý lov na viděnou jak v hlubokém písku, tak i na skalnaté půdě. Saluki mohou být s praporci nebo krátkosrstí.
CHOVÁNÍ A POVAHA (TEMPERAMENT): Velmi klidný až poněkud melancholický, pokud se nenaskytne příležitost k volnému pohybu. Rezervovaný k cizím osobám a neobvyklým předmětům, ale není bázlivý, nervní ani agresivní.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Poměr kohoutkové výšky k délce trupu je maximálně 9:10 (mírně obdélníkový formát).
HLAVA: Dlouhá, štíhlá, suchá.
Mozkovna: Mírně širší mezi ušima, ne klenutá.
Stop: Nepříliš výrazný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: Černá nebo játrová.
Tlama: Silné zuby a čelisti s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tzn. horní řezáky přesahují těsně dolní řezáky a do čelistí jsou zasazeny kolmo.
Oči: Tmavé až oříškově hnědé, lesklé, velké, ne vystupující, oválné.
Uši: Dlouhé a velmi pohyblivé, poměrně vysoko nasazené, v klidu těsně přiléhající k lícím, při vzrušení nesené výše a otočené kupředu. U dlouhosrstých jsou celé nebo z části kryté hedvábnou srstí různé délky. Ušní boltec má dosahovat ke koutku tlamy.
KRK: Dlouhý, pružný, dobře osvalený.
TRUP:
Hřbet: Přiměřeně široký.
Bedra: Díky výraznému osvalení se při pohledu ze strany jeví jako mírně oblá, ale ne klenutá. Bedra jsou celkově dostatečně dlouhá, takže dávají tělu obdélníkový formát.
Záď: Dlouhá a mírně šikmá.
Hrudník: Dlouhý a hluboký, není válcovitý ani ze stran plochý. Přiměřeně štíhlý. Při pohledu zpředu je předhrudí dostatečně hluboké, ne přehnaně, ale ne mělké, prázdné. Z boku je patrný horní výběžek prsní kosti.
Břicho: Dobře vtažené.
OCAS: Dlouhý, nízko nasazený v prodloužení hřbetní linie v přirozeném oblouku (nekroužkuje); na spodní straně více či méně krytý dlouhou hedvábnou srstí, ne huňatou. Jeho špička dosahuje minimálně po patu (hlezno).
HRUDNÍ KONČETINY: Přímé a od loktů po zápěstí dlouhé. Kosti ploché.
Lopatky: Šikmé a dobře vzad uložené, s plochými, ne příliš výraznými svaly.
Ramena: Málo šikmá, mírně směřující vzad.
Nadprstí: Při pohledu ze strany nejsou svislá, ale k předloktí lehce našikmená.
Tlapky: Silné, pružné, přiměřené délky, ne krátké a okrouhlé (kočičí). Prsty dlouhé a dobře klenuté, ne od sebe roztažené. Meziprstí může být osrstěno. Dva střední prsty jsou výrazně delší než dva krajní.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné s daleko od sebe položenými kyčlemi, dobře a ploše osvalené stehno a lýtko, ze strany výrazná šířky stehen.
Koleno: Přiměřeně úhlené.
Hlezno: Nízko nad zemí.
Tlapky: Stejně jako u hrudních končetin, jen o něco kratší.
POHYB: Cval bez viditelné námahy, plynulý, velmi pružný, lehký; harmonický soulad mezi pohybem hrudních a pánevních končetin. Klus pravidelný a prostorný. Nikdy ne vysoké akce (hackney action), ani těžkopádnost. Vše bez přehánění. Při pohledu zpředu nebo zezadu je při pohybu patrná přirozená snaha končetin blížit se středové ose těla, ale bez vybočování, křížení nebo vzájemného překážení si.
OSRSTĚNÍ:
Vlastnosti srsti: Hladká, hedvábná. Krycí srst (pesíky) je pevnější než podsada, která je pružná, měkká a jemná. Více nebo méně bohaté osrstění zadních stran hrudních a především pánevních končetin (praporce). Je možné i osrstění na hrdle. U štěňat je přechodně často více patrné měkké osrstění (opeření) na svrchních partiích končetin.
Krátkosrstá forma: Většinou kratší srst než u dlouhosrsté formy, vždy bez jakékoli dlouhé srsti (na uších i ocase).
Barva srsti: Každá barva a barevná kombinace je přípustná.
VELIKOST: Žádoucí je výška 58,5 - 71 cm v kohoutku.
Kriteria pro krátkosrsté saluki jsou stejná jako pro dlouhosrsté, kromě srsti.
VADY: Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být posuzována jako vada a její hodnocení má být v přesném poměru se stupněm odchylky.
POZNÁMKA: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá a plně v šourku sestouplá varlata.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama